Na bednu to není

Jsem běžec, ročník 77 a běhat jsem začal ve 40 letech. Ano, patřím zcela netypicky do věkové skupiny 35-45 let, která tvoří až 40 % nárůstu rekreačních běžců.

Můj první závod byl na 3,5 km a odehrál se v roce 2016. Byl to klasický dětský běh před půlmaratonem v Olomouci. V roce 2025, po několika tisících kilometrů a o osm let později, jsem si odběhl svůj třetí maraton.

Na bednu to není

Běhám komerční i lokální závody. Nevyhrávám je. To teda ani náhodou. Ve srovnání s ostatními běžci jsem často přesně v půlce výsledkové listiny. Téměř každý závod beru "děsně vážně" a je to pro mě pokaždé osobní souboj. Zkouším být lepší než minule, překonat svůj poslední osobák, a někdy prostě i jen přežít ve zdraví. Vždycky u toho ale vypadám, že mi jde minimálně o život.

Tady na blogu se pokouším (možná marně) popsat a pochopit svou vlastní cestu. Zkušenosti, zážitky, myšlenky. Třeba to pomůže i někomu dalšímu, třeba ne. Za těch pár let, co běhám, jsem ale zjistil, že existuje spousta běžců, jako jsem já. Běháme si jen pro účastnické medaile a snažíme se všemožně vyzrát nad věkem, bolestí, posledním osobákem a bůhví čím ještě. Snad tady někdo najde odpověď na to, proč se chlapi po čtyřicítce snaží něco si dokázat zrovna během. Proč si potřebujeme dokázat, že jsme ta lepší verze nás samotných, i když našemu okolí je to často úplně jedno. 😅

Jsem programátor webů a webových aplikací, grafik a designér. Na začátku byl pro mě běh terapií a útěkem k čisté hlavě. Dnes se dá říct, že je mou nedílnou součástí.

A proč tento blog?

V lednu 2026 jsem třídil svoje fotky ze závodů za celý rok 2025 a zjistil jsem, že jsem jich nasbíral nějak moc. Rozhodl jsem se, že je tedy dám najednou na Instagram. Znáte to, zamachrovat. 🤷‍♂️ No a při přípravě a skládání alba prohlásila manželka s převrácenýma očima k nebi, že jsem samožer.

Nejdřív jsem se urazil (teda, úplně nejdřív jsem si to slovo musel vygooglit), ale pak si uvědomil, že to je možná pravda. Stát na stupních vítězů podle všeho nebudu a radost tak z toho všeho vlastně můžu mít jen sám - z vlastního překonání. Nikoho jiného těmi výsledky zřejmě nenakrmím, jen sebe.

A tak vlastně má žena dala, zřejmě nechtěně, vzniknout tomuto blogu. 😅

Dělám weby. Je to pro mě práce i koníček zároveň.
A tenhle blog? Jen další způsob, jak sám sobě připomenout, že dělat těžké věci stojí za to.
Když to tady bude někoho bavit, pomůže mu to, nebo se v tom pozná, budu rád.
A když ne, aspoň to mám černé na bílém.