Závod Mattoni Running Festival Karlovy Vary - 18.5.2026
Běžet 14 dní po maratonu další půlmaraton byla samozřejmě blbost. To jsem věděl od začátku. Tak krátká doba na regeneraci mi stačit nemohla. Na závod v Karlových Varech jsem měl místo pořádné přípravy za sebou jen pár utrápených kratších běhů.
Věděl jsem tedy, že do Varů si pojedu jen kvůli RunCzech Halfs medaili. Stejně jako Budějovice jsou i Vary od Olomouce tak daleko, že vracet se domů hned po závodě je příšerná věc. Tentokrát jsem vzal rodinu a pojali jsme to jako výlet s přespáním.
Už od začátku jsem závod bral vzhledem ke svému stavu spíš jako nutné zlo. Žádný výkon se rozhodně konat nebude. Rozhodl jsem se všechno i mentálně sabotovat, abych si pak nedej bože nedělal nějaké výčitky. Místo klubového dresu jsem vzal obyčejné černé triko a s klidem jsem nechal doma i kameru, která mi dělala společnost snad na všech závodech za poslední rok. Protože přece "nebude co natáčet".
Do Varů jsme dorazili ve 13:10. Město se v podstatě v tu chvíli zavíralo a od 13:30 už byl úplně zakázán průjezd. Půlmaraton sice startoval až večer v 18:00, ale přes den se pořádala spousta dalších kratších běhů.
Startovní koridor
Když jsem si šel několik hodin dopředu pro číslo do hotelu Thermal, menší závody už byly v plném proudu. Nemohl jsem si tak nevšimnout, že hned za startem se probíhá relativně úzkou ulicí, kde se běžci na první pohled mačkali. Okamžitě mě napadlo, že to asi nebude nic moc, až poběžíme hlavní závod.
Protože se závod běží až večer, dali jsme si s rodinou ještě procházku po Varech. Na startu jsem stál a už v tu chvíli jsem měl 15 tisíc kroků a bolely mě nohy z chození.
Prohlížel jsem si ostatní běžce a říkal si, jaké mám štěstí, že jsem tam dnes "jen pro účast".
Jenže pak se odstartovalo.
Ve sluchátkách se mi spustil playlist na závodní tempo a já vystřelil. Hned po proběhnutí startu se přesně dle předpokladu ucpala ta úzká ulice. Štvalo mě to, tak jsem kličkoval a rozhodl se ostatní předběhnout. Nějaké čtyři kilometry bylo při běhu vyloženě boxování. Každé předběhnutí pomalejšího běžce byla zkouška odvahy. Chvílemi to bylo tak natěsno, že jsem při vracečce dokonce schytal loket od běžce v protisměru.
No a ani jsem se nenadál a zjistil jsem, že běžím tempem 4:50, což je moje tempo na aktuální osobáky.😅
Postupně se rozestupy i mačkanice uvolnily a zbytek závodu jsem si docela užil.
Do cíle jsem doběhl s časem 1:43:55. Na pozici 781 z celkových 3749. 🤷♂️
Můj neplánovaný třetí nejlepší čas na půlmaraton, osobák mám 1:42:48.
Závod je na stravě zde.
Obecně k trati
Pokud bych měl něco říct k trati — jako běžec s časem 1:30 až 1:50 budete mít tu výhodu, že při vracečkách párkrát narazíte na běžce na prvních místech. Na většině ostatních závodů jsem je často vůbec nepotkal, tady snad 2-3x. Bylo to fajn.
Jinak trať dobrá, rozmanitá, dlouhé úseky, žádné velké stoupání. Kdybych byl lépe připravený, dokážu si představit tady bojovat o svůj osobák.
Kus trasy se dokonce běží mimo město, takže komu se nechce čekat u WC budky a bude mít potřebu, stačí vydržet. Mezi 11.-12. km jsou na to fajn příležitosti (počet stromů dramaticky převýší počet kolemstojících fanoušků). Osobně vyzkoušeno. 😅
Závěrem?
Zase jsem si jednou připomněl, že běžecké plány často neznamenají vůbec nic.
