Závod Ludgeřovická 15 - 7.3.2026
Na Ludgeřovickou patnáctku jsem narazil náhodou. Dokonce tak náhodou, že si už vůbec nepamatuju, jak. Prostě na mě někde vyskočila, já viděl pěknou medaili a tak jsem hned koupil startovné. Je to u Ostravy, takže pro Olomoučáka po dálnici kousek. Parkování prý zajištěno, takže se nebude opakovat přecpané parkoviště jako jinde.
Veškerá moje příprava skončila tím, že jsem věděl, kde to je na mapě, a že na videu na webu běželi blátem. Vezmu trailové boty a nic víc vědět nepotřebuju. Budou to stejně kopce, tak osobák nepadne.
Tento rok jsem měl za sebou zatím jen dvě míle a únorový innogy WinterRUN mi utekl kvůli nemoci. Ludgeřovická patnáctka tak byla můj první větší závod roku 2026.
Závodní den
Večer před závodem přišel email od pořadatelů. Parkoviště, které mělo být původně na nějakém hřišti, je prý rozmáčené a parkovat se tam nedá. Doporučují tedy parkovat všude "jinde". Při příjezdu do Ludgeřovic to bylo hned poznat. Přijeli jsme půl hodiny před koncem vydávání čísel, ale řidiči už dávno bloudili zacpanými ulicemi.
Přemluvil jsem odvoz, aby s autem počkal v blízkém ostravském Avion parku (asi 10 minut cesty), převzal jsem startovní číslo a šel na předzávodní rozehřátí a nějaké ty rovinky.
Neznal jsem prostředí ani kam povede trasa závodu, tak jsem vyběhl jen tak naslepo ze zázemí závodu rovnou za nosem. Hned jsem zjistil, že všechny cesty, kam jsem vyběhl, byly slepé. Stejně tak to postupně zjišťovali zmatení řidiči, kteří ještě v autech hledali poslední místo k zaparkování. Já se na rozdíl od nich jako běžec otočil snadno na místě a mezi auty se propletl zpět ke startu.
Ze dvou plánovaných kilometrů rozklusu nic nebylo, tak jsem se rozhodl odběhat rovinky někde u startu. Naštěstí je tam rozlehlá louka a hřiště.
A přišlo první znamení, že to dnes nebude tak růžové. S číslem jsme totiž dostali čip na nohu a už během té chvíle běhu jsem zjistil, že pravá noha - konkrétně lýtko, kde byl čip přichycen suchým zipem - začíná strašně bolet. Stažení se lýtku nelíbilo, ale věděl jsem, že tím to rozhodně nebude. Měl jsem totiž naběháno dost kvůli právě ukončené Ladermon 200 km výzvě a nohy ještě nejsou úplně v cajku. Přehodil jsem tedy čip aspoň na levou nohu. Nic víc se už v tu chvíli dělat nedalo.🤷♂️
Odstartováno
Zhruba 25 minut před naším během vyrazili na stejnou trasu chodci s holemi. Start běžců byl v 10:15.
Na startu jsem si prohlížel boty ostatních a zarazilo mě, že jen málo lidí mělo čistě trailové boty. Samozřejmě jsem to připisoval mizerné přípravě ostatních. Já přece viděl video, kde bylo v podstatě jen bláto. Tehdy jsem se ještě plácal po ramenou se slovy: „Kdo je připraven, není překvapen.“
Popis trati
Hned po 70 metrech od startu se trasa zúží na šířku úzkého chodníku. Tři sta běžců se tedy rozeběhne a vzápětí okamžitě přibrzdí v tomto hrdle mezi domy. Následuje asi dvacet metrů mačkanice. Nic bolestivého, ale asi to někomu z pořadatelů přišlo vtipné.
První dva kilometry se běží Ludgeřovicemi po chodníku nebo silnici. Pak už začíná hlavní část tratě. Povrch je střídavě asfalt (v různých stavech rozkladu - od perfektního až po maximálně záplatovaný, nicméně bez děr) a lesní ušlapané cesty.
Profil tratě tvoří dva kopce. Jeden se běží dvakrát - hned na začátku a pak znovu při návratu. Druhý, delší, je zhruba uprostřed trasy.
Oba mají podobné převýšení něco přes 50 metrů. Ten první se ale vyběhne rychle, během asi 500 metrů, zatímco druhý je roztažený a do kopce se běží skoro dva kilometry. Převýšení stejné, ale každý z nich je nepříjemný úplně jiným způsobem. 😅
Osobní pocity z průběhu závodu
Jakkoli se mi dařilo držet téměř pořád tempo kolem 5:00, neustále mě někdo předbíhal. Bylo to dost demotivující. Asi jsem se narval moc brzo do toho zúžení a všichni běžci, které jsem tím splašeným sprintem na startu nechal za sebou, tak měli šanci si mě postupně vychutnat.
A samozřejmě se o slovo ohlásily i moje boty. Naprosto zbytečně jsem se plácal s trailovou podrážkou po převážně rovném a tvrdém povrchu. Závody běhám v podstatě výhradně v silničkách (a ještě ke všemu carbonech) a na tyto traily nejsem vůbec zvyklej. Věděl jsem už předem, že trailové boty znamenají pro mě větší únavu a rozhodně horší čas.
Moje už tak unavené nohy tedy dostaly úplně zbytečně zabrat. Takže tohle se moc nepovedlo. Z přípravy trati jsem si udělil jasnou pětku.
Od desátého kilometru jsem už věděl, že na noze bude puchýř, a od dvanáctého jsem si všiml, že se o slovo začalo nápadně hlásit to lýtko ze startu. Poslední kilometr jsem tak už spíš dokulhal. (Naštěstí tam zrovna nebylo moc publika, všichni už čekali rovnou v cíli. 🤣)
Deset kilometrů jsem měl za 50 minut a celou trať jsem doběhl za 1:17.
Celkové tempo 5:08 a pořadí 157. z 300 běžců.
Pořadatel, zázemí a zhodnocení
Co se musí nechat, je prezentace a zázemí. Relativně malý závod měl, co se týče vybavení, vlastně všechno. Dvojici moderátorů, tombolu, bohaté občerstvení, dětský závod i kratší variantu na 3 km. Prostě co člověka napadne, tam bylo.
Trať byla dobře značená, na 3. a 12. kilometru byla občerstvovačka (stejná při cestě tam i zpět) a po trase stálo dost lidí v reflexních vestách.
Jak jsem zpětně zjistil, bývá to kupodivu docela žádaná a rychle vyprodaná akce. Pokud se mi příští rok poštěstí, určitě si to zkusím znovu. Tentokrát už se znalostí trasy a hlavně v jiných botách. 😅
