Závod Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem - 20.9.2025
Moje cesta za kompletací pětimedaile RunCzech Halfs začala v Českých Budějovicích a pokračovat měla ve stejně vzdáleném Ústí nad Labem. Opět nás z Olomouce čekala čtyřhodinová cesta, takže jsme vyjeli pěkně s rezervou ráno v 8 hodin.
Poprvé Ústí nad Labem
Poslední půlmaraton v Budějovicích byl utrpení, ale odvezl jsem si osobák. Tajně jsem doufal, že by mohl být podobný čas i v Ústí. Člověk prostě pořád doufá, přepočítává tempa, jak rychle běžet atd. Jenže jsme přijeli do Ústí a hned jsem viděl, že to nebude žádná rovina a začalo to ve mně hlodat. Město v podstatě leží mezi kopcema. Moje naprostá zeměpisná neznalost ČR mě dohnala.
Zaparkovali jsme na příjezdové silnici, opět mimo trasu závodu. Aby se dalo odjet ještě před úplným ukončením běhu. Cestou k výdeji startovního balíčku jsme potkali dalšího zbloudilce, co zaparkoval blízko nás a taky hledal cestu. Vymámil jsem z něho, že cíl má 2:10 a já v tu chvíli naprosto kacířsky zamachroval, že bych chtěl 1:45. Vůbec jsem neměl ponětí, co mě čeká.
Vyzvedli jsme v obchoďáku číslo a já se šel rozběhat. Byl jsem v tu chvíli ještě bláhově rád, že svítilo Slunce, původně totiž předpovědi několik dní strašily deštěm. Bylo ale divný, když Dan Stach při moderování říkal, že máme dávat pozor, že je snad nějaký vedro nebo co.🤷♂
Přepálenej start
Vyběhli jsme. Můj cíl byl držet tempo ideálně 4:50, abych se udržel co nejdéle pod 5:00 a výsledek by pak vyšel na 1:45. Chtěl jsem pokořit osobák 1:46.
Nejdřív to šlo a dost jsem valil a užíval si to. (Ano, přepálenej start, kdo by to čekal. 😅) Po asi 5 kilometrech jsem začínal tušit, že to nebude taková sranda. Trasa byla strašně zamotaná a všude byly neustálé vracečky. Doběhl jsem sice pacery na 1:45 a běžel dlouho před nimi, ale bylo to hodně na krev. A asi v 10 km se to všechno jak vypínačem zlomilo. Najednou mě dohnalo to všudypřítomné vedro, které jsem celou dobu úspěšně ignoroval.
Fotky ze závodu, kterýma se člověk moc nepochlubí:🤣
Na ostatních běžcích jsem viděl stejné problémy. Rozpálené město, žádný strom, žádný stín. Běželi jsme nalepení ke každé zdi, která aspoň trochu stínila. Už od 13. km jsem nechal pacery utéct a běžel v podstatě od občerstvovačky k občerstvovačce. Polívali jsme si matonkou hlavy a snažili se aspoň trochu ochladit. Bylo fakt horko. Cestou jsme neustále uhýbali sanitkám, které jezdily tam a zpět.
Někde u 16 km jsem pustil před sebe pacery 1:50 a věděl jsem, že žádnej rekord dnes nepadne. Musel jsem dokonce hodně často chodit, abych se dal aspoň na chvíli do kupy. Vzpomněl jsem si na svoje plány před startem a uvědomil si, že nejenže nebudu mít 1:45 osobák, ale že hrozí, že se do cíle nedostanu ani pod dvě hodiny. Reálně jsem přemýšlel snad poprvé za několik let při závodu i o tom, že to vzdám úplně.
Asi spíš zázrakem jsem skončil v cíli s 1:54. Tentokrát to byl dost indiánskej běh a rozhodně nebylo na co být hrdej.
A rychle pryč
Tohle byl jednoznačně nejtěžší závod, co jsem poslední dobou běžel. Ale můžu si za to sám, jak jsem podcenil tempo a nerespektoval počasí. Byl jsem pořadí č. 612 z 2700 běžců.
Naposledy v Ústí nad Labem
Druhý den jsem na sociálních sítích a na Stravě četl, že to spousta lidí viděla stejně. Prý zrovna v Ústí zavřeli kvůli rekonstrukci nějaký most a museli změnit jinak "úžasnou" trasu. A snad i proto byla trasa nesmyslně naroubovaná do centra a do přilehlých fabrik (nebo co to bylo, omlouvám se Ústeňákům).
Potupně ale přiznávám, že i přes to všechno jsem četl, že si tam někteří udělali osobáky.
Ústí tedy tentokrát zůstalo nedobito. Žádný osobák, žádný dobrý pocit. Jen prohra a zasloužená tvrdá lekce. Kdybych respektoval všechny signály, mohl to být běh ne na osobák, ale aspoň v klidu.
Na co dát pozor
- poslouchejte Dana
