Proč jsem vůbec začal běhat
Když jsem před 10 lety začal běhat, vůbec to nebylo kvůli výkonům nebo medailím. Potřeboval jsem hlavně změnit režim, vypnout hlavu od práce.
Pracuju doma, jsem programátor a webdesignér. Jsem bohužel ten typ, že mu zavoláte v sobotu večer s problémem a on všeho nechá a začne to řešit. Nikdy jsem neuměl (a asi ani teď neumím) odmítnout, když někdo zrovna nutně něco potřeboval.
Až běh mě donutil být chvíli fyzicky nedostupný. 🤷♂️
Najednou jsem byl někde venku a prostě nešlo všechno vyřešit okamžitě. A vlastně jsem si nejvíc odpočinul až ve chvíli, kdy jsem někde běhal po lese a "nemohl" nic řešit.
Postupně se z běhu stal zvyk. A časem samozřejmě přišlo honění osobáků, čísel a výkonu.
Ale...
Po pár letech jsem se zasekl.
Chtěl jsem víc, ale dlouho jsem měl pocit, že se nikam neposouvám. Youtube videa a články člověka dotlačí jen někam a já už mám dávno po čtyřicítce. Začal jsem si říkat, jestli vlastně neztrácím čas.
A nejdýl trvalo přiznat si, že potřebuju od někoho pomoc.
Nakonec jsem na Googlu našel nenápadného maníka, který nabízel analýzu běhu, test výkonu a trenérské služby. Objednal jsem analýzu i test. A když jsme se loučili, zeptal jsem se, jestli nemá volné místo i na trénink.
Měl. Slovo dalo slovo. (Teda přesněji řečeno jsem zaplatil první měsíc. 😅) A nastoupil jsem svou cestu.
Co vlastně získáš s trenérem?
1. Plán a řád
Dostal jsem svůj první tréninkový plán, který se rovnou sypal do hodinek. Stačilo vyběhnout a nebylo moc nad čím přemýšlet, nešlo uhnout.
Rozhodl jsem se tomu prostě věřit a neřešit každý jednotlivý trénink. V podstatě stejně nebylo co ztratit, protože posun už dlouho žádný nebyl.
A samozřejmě - první věc, která v tréninku přišla, nebylo zrychlení, ale zpomalení.
2. Z2 a hromada kilometrů
Dřív byl pro mě každý výběh v podstatě závod. Žádná struktura, všechno na maximum. Běhal jsem v ročním průměru rychleji než dnes. Jenže zároveň jsem naběhal výrazně míň kilometrů.
Začal jsem nově budovat základ a zbavovat se špatných návyků. Ze začátku mi Z2 běhy moc nedávaly smysl. Z tempa pod 6:00 jsem se přesunul skoro až k 6:30+. Měl jsem místy pocit, že běhám až moc pomalu.
Ale neřešil jsem to. A mimo Z2 byly samozřejmě intervaly, kde se člověk zprasil dostatečně. 😅
3. Výsledky
Přišly skoro okamžitě. Během prvního roku spolupráce jsem si postupně posunul osobáky na všech délkách tratí. Zrychlil jsem na 5 i na 21km. A přesně rok od chvíle, kdy jsem začal trénovat, jsem si v Praze posunul maratonský osobák o 30 minut. 💪
4. Někdo tě hlídá, nemusíš nic rozhodovat
Jak tě někdo začne hlídat, už není tak jednoduché zůstat doma a vykašlat se na plán. Navíc, plán se přizpůsobuje konkrétním závodům, můžu si postěžovat a můžu se zeptat, když něčemu nerozumím.
Celý den v práci něco řeším, rozhoduju a improvizuju. Furt se mě někdo na něco ptá. A pak přijde čas na běh. Otevřu trénink, podívám se, co tam je, a jdu. Maximálně si zaťukám na čelo, co tam trenér vymyslel, ale jdu a zkusím udělat maximum.
5. Komunita
Díky trenérovi jsem poznal další lidi, kteří řeší podobné věci, mají podobné cíle a občas taky podobně rozbitý nohy. A běžet závod s někým, koho znáte, má úplně jinou atmosféru.
Jestli bych trenéra doporučil?
Upřímně… pokud o tom přemýšlíš už delší dobu, tak odpověď asi dávno znáš. 😅
Takže jo. Dneska jsou to přesně dva roky.
